Hlavní nabídka
KARNEVAL V RIO DE JANEIRO 2014
1. díl -
Tak takhle to před rokem začalo, pamatujete? V termínu od 8. do 12. února 2013 proběhl každoroční úžasný karneval pořádaný v brazilském Rio de Janeiru. Ačkoliv se nejedná o modelářskou disciplínu, náš klub se rozhodl z příspěvků svých členů uhradit jednomu spravedlivě vylosovanému členu klubu letenku s tím, že výherce poté sepíše své zážitky, podělí se o fotky a naladí ostatní na příští rok, kdy bychom se na podobnou akci chtěli z Pardubic vydat všichni.
Od té doby žije legenda o jednom neohroženém nebojsovi, který jako správný český Pepík vytřel zrak brazilským krasavcům a kdovíco jejich ženským protějškům. Protože tradice se mají dodržovat, i letos jsme se podívali do klubového prasátka a zjistili jsme, že slovy Vladimíra Špidly, expremiéra naší krásné země -
Jenže jak nastavit kritéria výběru? Výše zmíněný nebojsa (jak správně tušíte, byl to kolega Amatér) byl vybrán losem, tedy náhodou, a byť výběr se ukázal býti kvalitním, nechtěli jsme tentokrát sázet jen na štěstí. Laťka ale byla z loňska nastavena převysoko a správně jsme při pohledu na nastupující generaci čs. slot -
Toto kriterium splňuje bezpečně každý člen jakékoliv vlády ČR, většina poslanců a senátorů, všelijací tiskoví mluvkové, ale to jsou lidé pod naší rozlišovací schopností. Nás zajímají modeláři a lidé okolo čs. slotracingu. První přišli do úvahy čelní představitelé Svazu modelářů, tedy konkrétně předseda svazu, tajemník či členové Automodelářské rady nebo jejich podporovatelé. Ale přátelé, poslali byste za svoje peníze tyhle lidi třeba jen z Horní do Dolní? Kromě toho, někteří z nich už v té Brazílii byli, pravda, za peníze Svazu. Tedy se naše pozornost nutně musela přesunout jinam, k řadové členské základně. Zde je lidových vypravěčů na rozdávání, někteří jsou i velmi dobří, zejména ti z Vysočiny, ale na cestu do Ria to nestačí.
Pak se ale v našich myslích rozbřesklo!!! Pojem Vysočina nutně vyvolal představu slot-
Je třeba zopakovat, že mnoho českých automodelářů chce zviditelnit náš domácí slotracing tím, že jako první na světě postavíme sochu největšímu čs. automodeláři všech dob. Jak hlasováním, tak i prohlídkou dobových historických materiálů a zpráv bylo jednoznačně určeno, že nejlepším z nejlepších je jistý zasloužilý mistr sportu ČSSR. Lidé jej mají tak rádi, že mu chtějí postavit sochu jako důkaz toho, že právě on byl, je a navždy bude tím nejlepším. Socha je důkazem obdivu. Rozhodně se nejedná o žádný pomník či monument. To stále podsouvají ti, kteří zdařilý plán závidí. A potěšující je, že lidé chodí a nosí drobné příspěvky na sochu, kousek po kousku, drobeček po drobečku, přesně tak, jak si lidé stavěli národní divadlo nebo odnášeli potajmu materiál ze socialistických továren. K místu sochy také proběhla anketa a jednoznačně zvítězil severokorejský Pchjong Jang. Jen tam je možné najít adekvátně veliké a důstojné náměstí vhodné pro tak velikou sochu tak úspěšného člověka. Nyní je však možné, že místo bude změněno a socha nakonec zamíří do Rio de Janeira.
Rozhodnutí, kdo letos na karneval poletí, bylo tedy nakonec velmi snadné. Stačilo pár několikahodinových telefonátů, slovo dalo slovo a přestože dotyčný, budeme mu z důvodu diskrétnosti říkat dále pouze "pan C." přislíbil účast. Od našeho klubu obdržel čtyři letenky. Konkrétně první na let Pardubice -
Možná se ptáte, proč cesta začínala v Moskvě, nicméně odpověď je prostá, milý Watsone. Podle vzoru aplikovaného v čs. slotracingu, nejlepší je krást očima a učit se od nejlepších. Proto kde jinde začít hledat vhodné prostranství a plánovat podobu sochy (nikoliv pomníku) než v centru někdejšího Sovětského svazu. Pan C. strávil po svém příletu na letiště Šeremetěvo celé tři dny procházkami po hlavních bulvárech a tepnách města a navštívil nejvýznamnější památky metropole. Dle našich informací jej nejvíce zaujal Chrám Vasila Blaženého, nicméně připadal mu postavený ve zbytečně konzervativní stylu. Kdyby jej stavěl on sám, jistě by použil jasnější fluorescentní barvy a odvážnější architektonický styl. Zato jej zaujala Lomonosova univerzita, původně Imperátorská moskevská univerzita, v níž ovšem zjistil, že k jeho překvapení nevyučují ani základy mezinárodního modelářství či pravidla slot racingu. Okamžitě se ujal akce a na druhou stranu mapy města (zdarma získané v kiosku proti hlavnímu nádraží) osobně načrtl vrátnému osnovu nových předmětů.
Vrátný, ale i vnadné studentky, které se okamžitě po začátku rozhovoru zvláštního muže nezvyklých rysů kolem vrátnice shromáždily, snažili se do posledního detailu porozumět odbornému výkladu. Nicméně ztráceli se v samotném určení, čehože se to výklad vlastně týká. Zvláštní a na Vysočině běžně používané odborné a i regionálně jazykové termíny se do ruštiny či angličtiny velmi těžko překládali i těm nejlepším ze studentek lingvistiky. Problémy jim činilo zejména opakování některých krásných moravských slov, které nebylo možné najít ani v překladači Google. Kromě mnoha slov pocházejících z ryze moravského nářečí a nevyjadřujících nic podstatného, velký ohlas u ruských studentek vzbudila opakovaná snaha pana C. "nevypadnout nikdy z drážky", "nemít namr**ný předek" a také "mít přitom pořád srovnané fousy". Čím více byly i ty nejlepší studentky z přednášky neznámého muže bezradné, o to více stoupal jejich zájem seznámit se s ním blíže.
Bohužel přetrvávající jazykové bariéry způsobily, že vrátný (po dvě hodiny marně gestikulující, že univerzita se bude zavírat a že opravdu nemůže zavolat rektorovi, aby si výklad přišel poslechnout, neboť je nyní v Tokiu) a pan C. (marně natvrdlému vrátnému vysvětlující, že slot racing musí tak věhlasná univerzita stůj co stůj vyučovat a že je to mnohem důležitější příprava pro život a soukromé podnikání než latinsky pojmenovávat brouky a rostliny) nenašli společnou řeč. Vše rázně ukončili dva strážníci milice, které zoufalý vrátný telefonem povolal k ukončení nabídek všeho druhu.
Po třech hodinách zaslouženého odpočinku na stanici milice se pan C. vydal na další moskevské památky. Pro umístění sochy jakéhokoliv velikána se mu zamlouvala snad jen a pouze krásná plocha Rudého náměstí (rusky Krasnaja ploščaď) nacházející se přímo v centru města. Na jeho vlastní sochu mu ovšem náměstí přišlo poněkud malé. Ale i tak návštěva ruské metropole splnila svůj účel a po třech dnech pan C. mohl pokračovat do své další destinace.
Jenže to byl pouze záměr pana C., realita byla jiná. Moskevská milice není zvyklá cizince jen tak nechat běžet, holoubkové, kdepak. Pan C. byl jednak potajmu sledován, jednak byla lustrována jeho existence na širé Rusi a státní orgány došly k názoru, že přestavuje pro Ruskou federaci bezpečnostní riziko. S tím nelze než souhlasit. A s takovými oni rychle zatočí. Pan C. byl znovu jat do klepet a anonymní úředník mu sdělil úřední rozhodnutí v tom smyslu, že musí do 24 hodin Rusko opustit.
2. díl -
Ale kam se může vrtnout člověk, pro kterého ani v Rusku není místa? Logicky zbývá jediná destinace -
Jenže to si na českého Honzu nepřišli. Podařilo se mu nejen padák zachytit, ale ještě před jeho otevřením na něm provést několik vylepšení (vše v tisícinách milimetru) a následně jej za dlouhé peníze prodat severokorejské rozvědce jako poslední vývojový model ruské armády. Ale to jsme trochu předběhli děj našeho příběhu.
Nebe nad Severní Koreou je prošpikováno paprsky radarů a zraky pohraničníků a parašutista C. neunikl pozornosti. Po přistání, kdy se po pás zabořil do rýžového pole, byl obklopen rolníky, kteří rozčileným brebentěním láteřili nad zničenou úrodou. Vzápětí přiběhl obecní politruk s několika pomocníky a vyzval pana C., aby se vzdal. Ten přirozeně nerozuměl ani slova a naopak ječel na politruka, ať ho z těch sra**k kouká co nejrychleji vytáhnout. Na mezinárodní konflikt bylo zaděláno.
Právě v okamžiku, kdy se vytočení rolníci v čele s politrukem chystali pana C. ukamenovat (roztrhání psy nepřicházelo do úvahy, protože ti už byli všichni dávno snědeni), zastavil na hrázi políčka obrněný transportér a z něj vyskákali severokorejští pohraničníci. Ti měli jiné instrukce a bylo jim jasné, že takový úlovek se každý den nepovede.
Značně zmatený pan C., který dosud znal jen kopce v okolí nynějšího bydliště se ocitl ve středu severokorejských hor, sám, mokrý a obalený zbytky rýžové úrody. Ale to by nebyl on, kdyby propadl nějaké skepsi. Nejprve pěkně od plic sdělil veliteli pohraničníků, že jsou to jen banda č****ů shodných s těmi u nás. Klidně s nimi půjde kamkoliv, ale je zvyklý na německá auta, nejlépe Audi, a ne nějaké laciné sr**ky. Přes tato slova byl bez úsměvu nastrkán do vozidla GAZ 69, které mělo najeto ne méně něž 550.000 km bez generální údržby, což bylo zjevné už při pohledu zvenku. Proto také rady pana C. nepřestaly ani uvnitř vozu. Všem pohraničníkům, kteří si lenivě hráli se spouštěmi na svých kalašnikovech, sdělil, že je nejlepším čs. automodelářem a že takový vozový pak u nás nemá ani nejzapadlejší pohraniční oddíl na Šumavě. Potom upřesnil, co všechno by si on na vozidle GAZ změnil, kdyby chtěl. Ale vlastně nechce. Zjevně to nechtěli ani pohraničníci, protože ho ani neposlouchali. Měli totiž od jeho povídání tak nafouklé hlavy, že si dali do uší molitanové špunty a bavili se střelbou po dělnících, vracejících se pěšky z rýžových polí domů.
Po krátké cestě autem trvající asi šest a půl hodiny dorazila výletní karavana do města Chongjin, kde se nachází malé tajné vojenské letiště. Po další důkladné prohlídce za použití severokorejsky gumových urologickým rukavic, zda se na těle či v těle pana C. nenachází zbraně, drogy či jiné nepovolené věci, nastalo nalodění (tzv. boarding) do malého nákladního letounu, který hravě absolvoval 725 km jihozápadně do hlavního města krásné země. Zde se pan C. setkal s důstojníkem imigračního oddělení tajné bezpečnosti starajícího se o cesty agentů do země a ze země ven. Po prvotním oťukávání a zjišťování, zda pan C. je skutečně TEN PAN C., o kterého mělo severokorejské velitelství tajné policie zájem, se velitel rozpovídal a plynnou češtinou sdělil, že dlouhodobě pana C. přes internet sleduje, ví, kde bydlí, co dělá a jak.
Důstojník sdělil, že obdivuje český slot racing, protože jako malý žák navštěvoval socialistický kroužek automodelářů v malém městečku jménem Soběslav na jihu Čech. Zde se na klikaté čtyřproudové autodráze setkal s tajemstvím stavby modelů i závodění s nimi a nadšení jej neopustilo ani po více jako 50 letech, z nichž 40 strávil v zemi, která žádnou veřejně dostupnou autodráhu nemá a žádné závody nepořádá. Jako dospívající voják základní služby byl totiž důstojník poslán za odměnu v říjnu 1989 na krátký dvouměsíční výcvik z ČSSR do Severní Koreje. A přestože se mu vojenská akce poněkud protáhla, nijak svého pobytu v zahraničí nelituje. Panu C. sdělil, že ačkoliv internet je v Koreji poněkud omezenější, mají výše postavené osoby přístup na prověřené neškodné stránky. Takovou je např. stránka českého Svazu modelářů, ze které je zřejmé, že se na ni nikdo nikdy nic nedozví. Dalšími takovými jsou i mnohé jiné weby čs. slotracingu. Proto nebyl problém o přístup na tyto stránky požádat a obratem jej dostat.
Zajímavé stránky však vzbudily pozornost vyšších činitelů severokorejského státu a proto musel náš důstojník (jehož pravou totožnost samozřejmě známe, ale z bezpečnostních důvodů ji nemůžeme zveřejnit) na vysvětlování do hlavního stanu strany. Jeho barvité povídání nejen o závodech samotných, ale zejména o hloubce a intenzitě doprovodných akcí, zejména o pátečních pijatykách, o dívkách měsíce či o závodu zvaném PERSICO vysoké představitele strany tak zaujalo, že neváhali ani vteřinu a přidělili mladému důstojníkovi sbor 150 osob a pověřili jej stavbou nejdelší autodráhy na světě.
Důstojník úkol splnil a na konci první pětiletky dokončil krásnou pětiproudou autodráhu. Vycházel přitom z premisy, že nejlepší a největší autodráha v Soběslavi v době, kdy ČSSR opouštěl, měla čtyři jízdní pruhy. Proto severokorejská musela mít pruhů pět. Dráha byla dlouhá 59 kilometrů a táhla se v podzemních chodbách Stadionu 1. máje. Problémem bylo, že závodník ani na jedné z drážek na dráhu neviděl a musel model pilotovat bez vizuálního kontaktu. Tato drobnost však nikomu ze závodníků, jimiž vždy byli jen vysocí představitelé země, nevadila. Více se vždy soustředili na páteční social event a konzumaci ledasčeho než na závodění. Přitom každý z nich míval v kufříku bezpočet modelů všech kategorií sloužících ke zdůvodnění odjezdu z domu na vícedenní závody.
Našemu důstojníkovi se také nezjištěným způsobem podařilo představitelům zamlčet, že ve světě již existují nejen dráhy šestiproudé, ale zejména osmiproudé. Stále proto vládla představa, že dráha pod stadionem je nejen nejdelší na světě, ale také nejširší. Jaký by byl následný osud důstojníka po odhalení, že tomu tak není, je všem jistě zřejmé...
Důstojník celý příběh panu C. odvykládal plynnou češtinou a bylo to poprvé, co dokázal náš pan C. půl hodiny v kuse mlčet. Bylo to nejen tím, že jej příběh zaujal, ale rovněž tím, že dostal po dvou dnech najíst. A nebyl by to nejlepší automodelář, kdyby nedokázal sníst vše, co mu bylo předestřeno. Uzené, bůček, krkovička, zelí, knedlík, nic nebylo jako na správném velitelství armády problém. Přitom zároveň přemýšlel, jaké výběhové a neprodejné věci ze svého sortimentu nabídne severokorejskému režimu a jakou cenu za to může požadovat. Jeho výhodou bylo, že věci neměl s sebou a nemohl tak být obviněn z nedovoleného obchodování. Kdyby měl veškerý materiál s sebou, mohlo se snadno stát, že tato cesta bude jeho poslední a dohadování o ceně bude rovněž to poslední, co v životě zažije.
Naštěstí důstojník byl na místní poměry dobře obchodně vyučen a dohodli si s panem C. něco jako dealerství. Důstojník bude po tajmu odebírat od pana C. modelářský materiál, který nikdo na světě nechce a bude straně tvrdit, že jej vyrábí ve svém skromném domku na okraji Pchjon-
Hned následující den se důstojník dostavil do sídla strany a s podepsanou dohodou zamířil za panem C., který byl mezitím na státní náklady ubytován do stále ještě rozestavěného Hotelu Rjugjong. Tato velkolepá nejvyšší stavba ve městě pana C. natolik zaujala, že ihned doporučil pěti stavbyvedoucím několik úprav hotelu dle zkušeností se stavbou vlastního rodinného domku. Pan C. si jedno vyhotovení dohody pečlivě složil a uschoval do své černé kožené ledvinky a s potěšením usrkl ze sklenice plné citronové šťávy. Cíl jeho návštěvy Severní Koreje byl splněn.
Druhý den vyrazil pan C. z Hotelu Rjugjong k Vítěznému oblouku, podíval se na stadion Kim-
3. díl Brazilská mise
Kdo si myslí, že letět ze Severní Koreje do Brazílie znamená jen několik hodin nudy v bussines class, nezná severokorejskou realitu. Civilní letadlo sice tento stát vlastní, ale jen jedno a je to obdoba Air Force One amerického prezidenta a po pravdě řečeno, pan C. byl pod rozlišovací schopností velkého světového vůdce, otce dělníků a rolníků celého světa a zářivého světla budoucnosti Kim-
Letadlo konečně dosáhlo jihoamerického kontinentu, pilot s navigátorem dali hlavy dohromady a po krátkém pohledu do školního atlasu pro 1. stupeň obecné severokorejské školy usoudili, že jsou na místě. A jak jsou Severokorejci zvyklí, nemařili vzácný čas, operátor zatáhl za páku, dveře pumovnice se otevřely a bombometčík vykopl pana C. do volného prostoru. A protože jsou oproti Rusům Severokorejci daleko spořivější, žádný padák nenásledoval.
Takže podruhé v krátkém čase byl pan C. ve stejné situaci. Jak říká klasik, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a tady to platilo dvojnásob -
Když se usadil prach kolem pana C., začal zjišťovat, kamže to vlastně dosedl. Stál na krásné písčité a sluncem zalité pláži na břehu moře, kolem se rojily krásky v nepatrných bikinách, usmívaly se na pana C., štěbetaly neznámým jazykem a ty nejodvážnější si ho dovolily dokonce něžně osahávat. Na horizontu se tyčila na vrcholku hory socha Krista -
Panu C. bylo jasné, že dosáhl významného postupného cíle -
Nezapomínejme, že pan C. je Čech jak poleno a ten si ví rady v každé situaci. Pochopil, že do hry musí zapojit především média a tak využil srocení lidu, které doprovázelo jeho přistání k tomu, aby svou angličtinou o padesáti slovech vyzval k přivolání TV štábů a mediálních prostitutek bulvárního tisku. Podobně jako v Čechách byli na místě snad ještě dříve, než pan C. nápad vypustil z hlavy. A od té chvíle nabral děj vysoké tempo. Pisálkové barvitě vylíčili jeho přistání na pláži, zejména jeho závěrečnou reaktivní fázi, zmínili také předkolumbovské mýty o lidech přicházejících z nebe a navymýšleli si hromadu dalších volovin. Ještě téhož dne pronikla tvář pana C. na obrazovky všech brazilských a vzápětí jihoamerických TV, samozřejmě v prime time, a také na čelní stránku místní obdoby českého Blesku, bulváru La Jumpa. A jako pravá BOMBA zapůsobila informace, kterou pan C. řízeně vypustil, totiž ta, že je dobrým přítelem sexuálního idolu loňského karnevalu -
Jenže teď nastal problém -
V takovém duševním stavu dokráčel do studia, kde na obrovském letišti trůnila smyslná a velmi spoře oděná La Putana Granda. Výkonné reflektory vrhají na scénu jasné paprsky světla, kamery připravené k akci, hlavní hrdina přítomen, tedy TV režisér zařve obvyklé " AKCE " a zručné asistentky pana C. bleskově obnaží a nyní je vše jen na něm. Teď by každý soudný člověk očekával duševní zhroucení pana C., jeho pláč a trapnou scénu, to je logické. Jenže opak je pravdou !!!
Kde se vzal, tu se vzal -
Popis dalších sexuálních dobrodružství pana C. by byl jen nudnou statistikou a nudit my nechceme. Média šílela z jeho hyperaktivity a kreativity jeho akcí, ženy z celé Brazílie a brzo i okolních států se sjížděly do Ria a stavěly se do předlouhé fronty na nejlepší zážitek svých životů. A pan C. neumdléval, naopak, zdálo se, že jeho tempo se stále zvyšuje. Byl jako nenasytný masomlejn, bez potřeby spánku či oddechu.
Jeho popularita měla odezvu také mezi jednotlivými školami samby, které zvažovaly účast na soutěžní části karnevalu. Všem zainteresovaným bylo jasné, že letos nebude stačit nasadit téměř nahé krásky, alegorické vozy a zářivou nádheru kostýmů. Největší šance na vítězství a nehynoucí slávu bude mít ta škola, v jejímž čele protančí trasu na sambodromu El Divino Seňor C., jak jej překřtila místní média. A tak se na pozadí každodennosti rozhořela tichá válka manažerů jednotlivých škol o to, kdo pana C. přechýlí na svou stranu. Jenže co nabídnout ? Peníze nefungovaly, pan C. podle vlastního prohlášení jich má tolik, že neví co s nimi, krásné ženy ztratily svou směnnou hodnotu a dál nikoho celkem nic nenapadalo. Ale pak přiletěla z daleké Evropy nenápadná informace, které zpočátku zůstala jakoby bez významu a pozornosti. Až daleko po skončení karnevalového třeštění se provalilo, že jejím zdrojem byl zhrzený Amatér, ponížený téměř absolutním úspěchem pana C. v disciplíně, o které si on myslel, že je jeho královskou a nad něj v ní není. Podstatou oné zprávy bylo sdělení, že pan C. je globálně známý výrobce materiálu pro slot racing a původce oné zprávy, tedy Amatér doufal, že jiný globálně známý výrobce slot-
Nebudeme zacházet do podrobností -
Ale čas běžel a vše spělo k vyvrcholení, kterým byla soutěž elitních tanečních škol na vyhlášeném sambodromu. Pro školu Mangueira a pana da Silvu nebylo vše ani zdaleka bez problémů. Jaký design zvolit pro pana C.? Postavou se ani vzdáleně nepřibližoval mužskému ideálu antických krasavců, ztělesněných například v sochách Michelangelových. To už spíš připomínal zhýralého boha Bakchuse, známého poživačníka a obšourníka. Padala řada návrhů, tužky v rukou designérů kmitaly po papíře a kurzory na obrazovkách monitorů se nezastavily. Ale jako vždy, řešení nakonec bylo velmi prosté. Tělo pana C bylo natřeno zlatou barvou, na hlavu mu byla nasazena nádherná koruna krále karnevalu a jeho atomové přirození přikryl zelený fíkový list, posázení diamanty a přidržovaný na těle třemi sametovými šňůrkami.
Takto vytuněn vkráčel pan C. v čele své sambové školy v onen památný večer na plochu sambodromu. Okamžitě se ozval řev a jekot, který hravě překonal reakci na jakoukoli rockovou či popovou hvězdu, které kdy v Riu vystupovala. Trasa sambodromu byla v mžiku pokryta vrstvou kalhotek a podprsenek (4% z nich ovšem představovaly pánské slipy) a vzduchem létaly vizitky s nabídkami a telefonními čísly (zde se procentuální zastoupení nepodařilo zjistit). Pan C. rozvlnil tělo v pro něj exotickém rytmu a obnažené krasavice jeho školy nezůstávaly v ničem pozadu. Sambodrom, který běžně pojme přibližně 70.000 přihlížejících, byl dnešní noci zaplněn k prasknutí a davy zareagovaly podobně -
Pan C. dosáhl mentálního orgasmu, což je stav, o jehož existenci neměl do té doby tušení a přirozeně se mu nijak nebránil -
Jenže .....
Z minulosti pana C. již víme, že kromě toho, že dokázal běžně nafouknout hlavu jiným, dokázal totéž sám se sebou -
Sambodrom ztichl.
Ztichl tak, že byl slyšet jen dech lidí na tribunách. Ticho bylo až ohlušující. Pak se ozval první vzlyk, za ním další a v okamžiku se celý sambodrom rozezněl pláčem a naříkáním za ztraceným idolem Brazílie.
K pochopení popsaného děje je nutné si uvědomit, že většina obyvatelstva této země je katolického vyznání , jsou to lidé hluboce věřící a znalí Písma. Z toho, co viděli a z toho, co v záležitostech víry znali, si složili jednoduché vysvětlení -
Ale zpět na sambodrom -
Jenže....
Úmysl pana starosty byl jistě čistý a nezištný, ale poté, co se po světě rozletěla zpráva o průběhu onoho večera a záměru města Rio de Janeira se sochou hrdiny, vstoupili do hry Severokorejci s prohlášením, že právo postavit takovou sochu mají pouze oni a na svém území a dokládali to dokumentací o návštěvě pana C. v jejich zemi. A se Severokorejci nejsou žerty, okamžitě harašili svým zbrojním potenciálem a dožadovali se odstoupení Brazilců od záměru postavit sochu kdekoli v jejich zemi.
Ale Brazilci ustoupit nechtěli, argumentovali tím, že většina hrdinských skutků pana C. se odehrála na jejich území a tedy oni mají na přivlastnění si hrdiny největší nárok.
V odpověď na toto prohlášení zamířily hlavice severokorejských raket k obloze a jejich bombardéry nahodily motory. Svět stál na pokraji jaderné katastrofy.
Můžeme jen děkovat největším státníkům naší epochy, že po zdlouhavých a vyčerpávajících jednáních došlo k urovnání sporu v tom smyslu, že sochy budou dvě, přičemž ta v Pchjong-
KONEC PŘÍBĚHU
Anonymous, únor 2014
Upozornění: Autor textu je neznámý. Veškeré osoby i události v tomto příběhu popsané jsou jako většina informací na tomto webu falešné, smyšlené a nikdy neexistující. Případná podoba s osobami žijícími je čistě náhodná. Za případné následky přečtení textu administrátor ani klub neručí. Vstup na web na vlastní nebezpečí !