SCRC Pardubice

Závod ELGAS CUP PARDUBICE 2012 ovládly výhradně karoserie od BPA Slot Racing - I. část


Na magické datum 5.5.2012 byl na autodráze v Pardubicích naplánován nový vytrvalostní závod dvoučlenných týmů nazvaný Elgas Cup Pardubice 2012. Kdo přijel, rozhodně neprohloupil, neboť cílem organizátorů bylo uspořádat zajímavé závody v příjemné atmosféře, a to se rozhodně podařilo. Pro ty, kteří nepřijeli, pár postřehů.

Z původních 12 přihlášených týmů se jeden omluvil pro množství aktivit a jeden z týmů doznal změn v poslední den, nicméně účast 11 týmů znamenala nutnost odjetí dvou hodinových semifinále a jednoho velkého finále.

Tým číslo 1 byl nazván V+V Team a neměl nic co do činění s (v poslední době mediálně hojně prezentovanou) politickou stranou. Písmenka V a V znamenaly zkratku slov Věčný vývoj a tým ve složení Roman Kalhous a Jiří Nováček dokázal, že název týmu není náhodný. V poslední minutě tréninku ohnuli podvozek závodního modelu a do konce závodu vyvíjeli a vyvíjeli.

Tým číslo 2 se nesl v duchu kultovních postaviček známého seriálu pro děti. A v závodě oba jezdci Tomáš Marek (dále jen "Mat") a Petr Vaněček (dále jen "Pat") ukázali, že jsou hravě schopni dosáhnout úrovně obou kutilů z Večerníčku.  

Tým číslo 3 byl továrním týmem firmy Elgas. Petr Krčil i Jiří Karlík brali závod rozhodně vážně, o čemž se všichni mohli přesvědčit již v okamžiku příchodu Petra Krčila na dráhu v den závodu. Tolik zavazadel plných materiálu, které Petr přivezl, totiž nemá ani tým formule 1 při velké ceně Monaka.

Tým číslo 4 nesl název HRC. Angličtináři snadno rozluští, co se skrývá pod slovy Holy Racing Company. Svatá dvojice František Holý a Fanda Holý v závodě ukázala, jak je nezbytné bojovat a být připraven i na nečekané.

Tým číslo 5 přijel z Prahy. Marek Plecitý a Pavel Kulovaný závodili pod názvem MarKulka a patřili mezi černé vlky závodu.

Tým číslo 6 byl na startu označen jako Dům dětí a složení jezdců tomu odpovídalo. Juniora Standu Nerudu z Jihlavy zdatně doplňoval duší věčný žák Václav Kohout z bývalého Domu pionýrů v Hradci Králové. Ač neměli v době příjezdu na závody po technické stránce mnoho připraveno (přijeli vlastně jen se dívat, možná někde hluboko v tašce přivezli ovladač), na start nastoupili a soupeřům dost zavařili.

Tým číslo 7 tvořily automodelářské legendy ze Žamberka, jejichž pravou totožnost nikdo nezná. Po mnoho desetiletí závodí pod přezdívkami Pipan a Starosta. A větu tvořící název jejich závodního týmu (MyJsmeVámToŘíkali) jsme od nich během závodu slyšeli mnohokrát.

Tým číslo 8 dorazil stejně jako Karkulka, promiňte MarKulka, z hlavního města. Vašek Pospíchal a Luděk Seifert ukázali, že jako TiCoNikdyNevhrajou dokáží vyhrát třeba hodinové semifinále a na příští závod proto budou muset jistě hledat jiný název týmu.

Tým číslo 9 byl složen ze začínajících Radka Nováka a Jakuba Nováka. Proto tedy Team Z. Ale technicky i jezdecky míří stále výše a proto i oni budou v dohledné době muset přemýšlet o jiném názvu týmu.

Tým číslo 10 přinesl do závodu zcela nový svěží vítr. Dva milovníci nápojů všeho druhu, Jarda Derniš a Tomáš "Voříšek" Stejskal dokázali, že dráhové modelářství a zábava spolu dokonale ladí a také že lepšího týmového parťáka by každý z nich jistě stěží hledal.

Tým číslo 11 byl na rozdíl od všech předchozích, provinčních či vesnickým týmů týmem ryze evropským. Euro Racing tvořil na mezinárodní scéně pro soupeře neblaze známý Tonda TKV Vojtík a horkokrevný bojovník s jižanskými kořeny Jakub Vujaklija.

Velká pochvala patří jistě těm, kteří si dokázali před závodem alespoň zatelefonovat a dohodnout se na jednotném týmovém oblečení. Tím myslím zejména pražské týmy, které mají s vytrvalostními závody mnoho zkušeností. Nyní krátké představení všech zúčastněných končí a jdeme na přejímku. Zde se ukázalo, jak precizně jsou týmy připraveny po technické stránce. Měřily se pouhé dva parametry, a to výška zadního křídla karoserie (35 mm) a šířka zadních kol (83 mm). Ale i pouhé dva parametry bylo pro některé týmy obtížné dodržet a tak se dohadovalo, ohýbalo, upravovalo a snižovalo. Nakonec přejímkou prošli všichni, byť někteří, jako Euro Racing či Věčný vývoj, dokončovali model pro závod v hodině H.

Co do techniky, základní zadání splnili všichni dokonale. Jakákoliv dvanáctka motor, nebulharská plechovka a cestovní karoserie. Z podvozků převažovaly JK Cheetah X25, ale vidět byly i některé starší a bytelnější podvozky Champion TurboFlex. Motorově k závodu přistoupily různé týmy různě. Většina týmů hledala výkon co nejvyšší, byť za cenu padání a ničení vozu, avšak některé šly cestou opačnou. Ačkoliv jim model na rovince téměř couval, absenci rychlosti na rovném úseku zdatně doháněli svižným průjezdem zatáčet.

Jen karoserie byly jednotné. Tedy spíše jejich výrobce. Všechny týmy vsadily na vyzkoušené Peugeoty, Hondy či Mercedesy od BPA Slot Racing.

Je s podivem, jaké potíže činilo oběma mužům za rozhodcovským pultem sečíst vybrané startovné, kde stále nějaké peníze chyběly. Nakonec se ukázalo, že platili všichni kromě těch, co peníze u pultu vybírali. Dál bych o tom raději nemluvil.

A ještě jednu milou tradici je třeba zmínit. Tým MyJsmeVámToŘíkali změnil bez změny složení jezdců původní název Rio de Žambeiro na výše uvedený. Proto v souladu se zvažovaným (avšak dosud nekodifikovaným) pravidlem uhradili do rukou organizátorů příslušný správní poplatek v podobě "tří plzeňských". Je vidět, že se jedná o zkušený tým, který ví, co se sluší a patří.

Následovala kvalifikace. Při přejímce si každý tým vylosoval pořadí, v jakém měl nastoupit do kvalifikace. Bohužel, SpyTech je věc dokonalá a myslící za nás, proto původní záměr, aby tým s vylosovaným číslem 1 jel kvalifikaci jako první změnil tak, tento tým jel jako poslední. Přes tyto drobné potíže se kupodivu všem závodníkům podařilo kvalifikaci odjet s tím, že každý z jezdců odjel jednu minutu a sčítal se počet ujetých kol. Výsledkem bylo toto pořadí:

1/ Pat a Mat - 23.26
2/ MarKulka - 22.34
3/ Team Elgas - 20.33
4/ Euro Racing - 20.32
5/ MyJsmeVámToŘíkali   - 19.23
6/ V+V Team - 19.21
7/ Pitný režim - 17.19
8/ Dům dětí - 17.04
9/ Team Z - 14.34   
10/ TyCoUrčitěNevyhrajou - 14.01
11/ HRC - 10.00

Jako vždy je třeba připomenout, že kvalifikace není závod a mnoho týmů buď takticky, záměrně či jinak, nechtěně upravilo výsledek kvalifikace, třeba tím, že jízdní pruh opustili i několikrát během jednoho kola.

Počet týmů ve spojení s programem SpyTech znamenal, že bylo třeba odjet dvě semifinálové jízdy po 6, resp. 5 týmech. Po semifinále pak 3 týmy musely závod nedobrovolně opustit. A právě mezi týmy, kterým vypadnutí hrozilo, se rozhořel velký a nelítostný boj.

Jak semifinále a poté i finále probíhalo naleznete zde.