Hlavní nabídka
Honda v Brně -
Seriál Hondy prošel zlatými časy, potom přišel úbytek závodníků a nyní to vypadá, že se zase počty aktivních závodníků zvyšují. Do Brna na závody přijíždí tradičně velké množství moravských závodníků, kteří často nemohou nalézt cestu na závody do západní části naší země. Naopak, logicky nižší bývá účast českých Čechů.
Poslední víkend v říjnu si našlo cestu do Brna na Hondu 21 závodníků, což je účast v porovnání s jinými seriály dnešní doby slušná. Kromě českých zástupců přijeli i dva Slováci a jako obvykle jeden Španěl. Závod s ohledem na smutné okolnosti řídil Petr Filinger a Rosťa Sedlařík. Ten, kdo nám všem velmi chyběl, byl Standa Polič.
Potěšující věcí je účast 4 žáků, z nichž Roman Klapka by snad ani neměl být vzhledem ke zkušenostem a řidičskému umění mezi žáky počítán. Jen technické problémy s jeho modelem znamenaly v konečném zúčtování až 17. místo. Velmi se zlepšuje "mladý Zdeněk" Honza Gotthardt, který se již naučil jezdit i na jiných drahách než těch "kde se to drží stále naplno". Petr Vrba jezdívá spíše jen doma v Brně a na Morava open, ale i tak je vidět větší a větší vyježděnost. Posledním žákem byl Adam Beran, jehož kariéru si vzal na starosti jeden z nejpovolanějších. Roman Kalhous strávil mnoho času nejen přípravou jeho modelu, ale také školeními na téma "jak připravit model" a "jak objet dráhu bez vypadnutí". Nutno podotknout, že dobrý konečný výsledek takovéhoto vzdělávání je dán nejen kvalitou učitele, ale především zájmem a pílí studentů. V tomto případě Adam přestál veškeré lekce bez ztráty pozornosti a brněnskou dráhu piloval a piloval jak jen to bylo možné. Výsledkem byl velmi čistý závod s (bez ohledu na poslední jízdu) rovnoměrným nájezdem kol. Na kluka ve třetí třídě základní školy super přístup i výsledek.
Zpět do závodu. V C skupině nastoupil kromě plzeňského žáčka Jana Gottharta také kdysi plzeňský žáček Pavel Heřman a ukázal, že i v nejhorší skupině se dá jezdit rychle. Ani jednou nezajel pod 100 kol, na modré dal 109 a celkově stačil nájezd 837 kol na krásné páté místo. Za ním skončil Petr Filinger s nájezdem 751 kol. Nutno podotknout, že nám stále více na závodech chybí jeho milá dcera, která autíčka vyměnila za učení a cestování. Třetí místo obsadil další Plzeňák Pepa Čechura a čtvrtá byla slovenská jednička Vlado Okáli jezdící stále za HDS Bratislava.
B skupina poskytuje standardně vyrovnané závodění a šanci skupinu vyhrát mívá více závodníků. Nejinak tomu bylo i v Brně. Velké souboje sváděli všichni zúčastnění s tím, že konečné rozdíly byly vytvořeny spíše technickými potížemi než jezdeckými rozdíly. Kdo si kdy vybral svoji nevynucenou zastávku v boxech je zřejmé z podrobných výsledků. Mičuda na zelené, Roman na fialové, Kamil na fialové a k tomu ještě na černé, Doctor na modré a Jarda Jager bojoval co to šlo. Bez problémů jezdili jen Zdeněk "Houska" Chleborád a nyní slovenská dvojka Roman Kalhous, kteří také v tomto pořadí s odstupem 5 kol dojeli do cíle skupiny. Nakonec z toho bylo 7. a 9. místo, protože A skupina neměla svůj obvyklý odpad.
A nyní k finále závodu. Dneska s odstupem pár dnů možná mnozí řeknou, že jim bylo jasné, jak závod dopadne, ale v sobotu odpoledne po dobrém obědě z čínského bistra by si na konečné pořadí málokdo vsadil víc jak pár korun. Prvním překvapením bylo nestíhání někdejších moravských es Cihláře a Sedlaříka, kteří mají brněnskou dráhu jako svoji domácí a odjeli na ní nespočet závodů. Celý závod vedl od první do sedmé jízdy "el Matadore" Dido Alonso, nicméně končil závod na nevýhodné červené straně dráhy s málo dávající zelenou. Navíc na začátku poslední jízdy inkasoval v karuselu krosček od neznámého pachatele a výsledkem byla několikakolová ztráta zapříčiněná taháním plastového pilota z převodu jeho modelu. Ještěže se model dostal náhodně do rukou zručného mechanika, majícího s obdobnými poruchami značné zkušenosti. V ten okamžik zavelel do útoku Jarda Švanda, jehož v první polovině nerozjíždějící se model se probral k životu a v předposlední jízdě na černé drážce najel úžasných 111 kol. V poslední jízdě vše vypadalo na závěrečný atack Tomáše Marka, ale jeho přemotorovaný model vždy v pravidelných intervalech vypadával a vyjetá výhoda tak mizela zpět. V poslední minutě bylo zřejmé, že vítězem nebude ani Dido, ani Tomáš, ale domácí Jarda Švanda. Muž, který po mnoho let touží po dalším velkém vítězství své kariéry, si v domácím závodě dojel pro velké vítězství. O čtyři kola předjel (na konci letošního roku pravděpodobně trojnásobného celkového vítěze seriálu) Tomáše Marka a dokázal se zařadit mezi nemnoho vítězů Hondy z letošního roku. Kdo od obvykle hlučného člověka očekával hlučnou oslavu vítězství, ten se velmi spletl. Jarda snad jakoby nemohl uvěřit, že nakonec doma vyhrál, ještě za všech okolností a v takové konkurenci. Chvíli to vypadalo, že budeme muset volat rychlou záchrannou pomoc, ale nakonec to Jarda ustál a jen přijímal gratulace. Ihned po závodě se také radoval Dido. Těžko říci, zda proto, že po technickém problému v poslední jízdě nevěřil, že udrží místo na bedně či zda si myslel, že stále vede. A ještě k tomu hned po konci závodu dostal přednášku od Amatéra, že mu přece stále říkal, že má bojovat až do konce. Protože závody většinou vyhrávají stále stejní lidé, kteří cokoliv jiné než vítězství považují za neúspěch, lidé, kteří vyhrají sporadicky, si dokáží vítězství řádně vychutnat. Proto i v Brně následovalo objímání, gratulování a další objímání. Většina přítomných všem třem nejlepším jejich umístění přála.
Co více k závodů dodat? Snad jen to, že to byl ZÁVOD S VÝHODOU. Kdo tam byl, ví, o čem mluvím. Výhodou bylo to, že jsme díky počtářské chybě nejmenovaných mohli za totožné startovné jezdit místo sedmi a půl minut v jízdě rovných sedm minut a 50 vteřin, což učinilo závod celkově delší (počítám-
Doctor
říjen 2014